Zveme Vás na komentovanou prohlídku aktuální výstavy malířky Ireny Procházkové VITA VARIA, kterou si u nás můžete prohlédnout až do 28. 7. 2024.

Prohlídka se uskuteční 16. 7. 2024 od 18.00.

Těšíme se na Vás!

O autorce a výstavě:

IRENA PROCHÁZKOVÁ: VITA VARIA

Tvorba a životní příběh Ireny Procházkové nám dokazují, že cesta k vysněné malířské profesi a mezinárodnímu úspěchu nemusí vždy vést jen skrze oficiální proud akademického výtvarného vzdělání. Od útlého dětství představovala kresba a malba její dominantní zájem a byla nedílnou součástí každého jejího dne. Studium malby jí ale nebylo umožněno a místo toho se později stala inženýrkou ekonomie. Láska k umění a tvrdá práce na osvojení malířského řemesla (od mnoha hodin ve večerní malířské škole u akademického malíře Teodora Buzy, přes takřka deset let intenzivního studia u akademické malířky Bedřišky Uždilové, až po roční školu malby na černé plátno u akademického malíře ukrajinského původu Alexandra Onishenka) jí však přesto dovedly k uměleckému povolání a do bezpočtu výstavních síní u nás i v zahraničí. Jen od začátku tohoto roku má za sebou dva úspěchy: V březnu již potřetí zastupovala Českou republiku na jedné z největších mezinárodních výstav ženských umělkyň Art Connect Woman, která se každoročně koná v Dubaji pod záštitou UNESCO. V dubnu pak ovládla pražskou Výstavní síň Mánes svou velkou retrospektivní výstavou děl vytvořených za posledních 23 let jejího života. 

Výstava Vita Varia nyní přináší soubor 25 pláten představujících výběr toho nejlepšího z figurální a žánrové malby Ireny Procházkové. Název Vita Varia – život (je) pestrý – přitom nepostihuje jen motivickou, ale i formální stránku její tvorby, které dominuje pestrá barevná paleta. Barvy a jejich kontrasty jsou stejně tak základním stavebním prvkem modelace veškerého objemu a prostoru, jako prostředkem k vyjádření emocí. Také barva a námět jsou neodmyslitelně propojeny a jejich vzájemné inspirování se v tvůrčím procesu autorky organicky přelévá. A nezřídka kdy dochází i k tomu, že prvek barevné skvrny převezme iniciační funkci inspiračního zdroje, který k námětu vybídne druhotně. 

Zvolené figurální výjevy tvoří významné a kvalitativně silné jádro tvorby Ireny Procházkové. Autorka skrze ně promlouvá jako vnímavý pozorovatel okolního světa i lidského bytí a podává nám svědectví o jejich nekonečné pestrosti. Postavy na plátnech jsou plné života a život je skrze ně oslavován – ať už jsou zachyceny v lehkosti příjemného okamžiku, v radosti z pohybu, v ponoření do každodenní práce nebo v tíživém momentu mezní životní situace. Se stejnou intenzitou vnímáme prožitek zobrazeného boxera v ringu, tanečnice flamenca v dokonalé souhře hudby a svůdných pohybů, golfisty uprostřed dynamického odpalu a harfistky v soustředěném uměleckém pohroužení. U ženy oděné do rudých šatů, která extaticky vychutnává zvuk hudby během opojného večera, cítíme stejné flow, jako u lehce ušmudlané ženy v zástěře, sedící za brzkého rána na obráceném kbelíku kdesi na molu a probírající čerstvě ulovené ryby. Každý obraz v nás vyvolává dojem, jako bychom byly přímými účastníky jeho děje. 

Ne náhodou je autorčino dovedné zachycení atmosféry tak blízké principům, o něž ve svých dílech usilovali impresionisté a postimpresionisté, k jejichž odkazu se hrdě hlásí. Transkripcí reality a zprostředkováním atmosféry však její umělecká výpověď nekončí. Irena Procházková zve diváka na cestu kladení otázek, které, ač nezodpovězeny, poskytují zamyšlení nad mnoha aktuálními i univerzálně platnými fenomény: Co asi prožívá modelka, která s odosobněným výrazem a prázdným pohledem kráčí po molu za doprovodu oslepujících reflektorů a cvakajících fotoaparátů? Jaký osud asi čeká v době nekončícího technického rozvoje a automatizace drobného rybáře nebo květinářku z malého krámku na rohu ulice? Co udělá nárůst turismu s autenticitou tradičního španělského tržiště? Co se asi odehrává v myslích zdravotní sestry a lékaře z covidového oddělení, kteří – ač skrze ochranné štíty a respirátory sotva vidí do tváře jeden druhému – si jediným pohledem sdělují vše? A jak tenká je (ve výtvarné metafoře obrazu Žralok) ve skutečnosti hranice mezi bezstarostným dnem na slunečné pláži a momentem, kdy se všechno zvrtne? 

Přes neutuchající snahu o pozitivní poselství a působení svých děl nerezignuje Irena Procházková na zachycení komplexity světa bez příkras. Její dílo je autentické, stejně jako život každého z nás.

Mgr. Jana Doktorová, kurátorka výstavy